Stavební spořitelny ve 21. století

Přepis rozhovoru s Monikou Truchlikovou, místopředsedkyní asociace a generální ředitelkou Modré pyramidy stavební spořitelny.

Dobrý den, já vás všechny vítám, vítám všechny posluchače i diváky našeho podcastu. Jsme tady v prvním díle a budeme se bavit na téma dostupnosti bydlení, protože to je téma, které v naší společnosti rezonuje velmi a každá generace na něj nahlíží trošičku jinak. Hostem je Monika Truchliková, která určitě přinese spoustu zajímavých vhledů, protože to je ředitelka, generální ředitelka a předsedkyně představenstva Modré pyramidy stavební spořitelny a taky místopředsedkyně Asociace českých stavebních spořitelen. Dobrý den.

Dobrý den.

Pojďme rovnou na komoru. V Praze byt metr čtvereční atakuje hranici 160 tisíc. Zároveň už nestačí plat průměrné střední třídy. Tak když mluvíme o dostupnosti toho bydlení, je to podle vás stále dostupnost?

Tak již z těch čísel, které jste uvedl a já bych možná ještě doplnila o nějaké naše statistiky, ta dostupnost bydlení se jednoznačně zhoršuje. Když se podíváme na průměrnou cenu bytů versus disponibilní příjem domácností například před deseti lety, tak vám stačilo na třípokojový byt sedm ročních příjmů. V současné době, jak jste to již zmínil toto číslo dosahuje dvanáct až třináct. To znamená, za posledních deset let se ta situace samozřejmě zhoršila a ta dostupnost se snížila, primárně díky dvojcifernému nárůstu cen nemovitostí.

Co je tou hlavní příčinou? Už o tom bylo samozřejmě řečeno spoustu, ale pojďme si to říct i tady v našem podcastu. Kde vy vidíte ten hlavní problém v tom, proč je třeba právě problém sehnat vlastní bydlení? Je to i kvůli třeba té právě často zmiňované pomalé výstavbě?

To, co určuje cenu, je nějaká cena, kde se střetne poptávka s nabídkou. V České republice posledních deseti nebo vlastně už delší dobu je výrazný převis té poptávky po pořízení nových nemovitostí oproti jejich nabídce. A tu nabídku máme složenou ze dvou částí. První je ta stávající nabídka, ta je nějakým způsobem konstantní a druhá je ta výstavba. A tím, že máme převis těch, kteří to vlastní bydlení by si rádi pořídili, oproti těm, kteří by ho rádi prodali, tak ta cena nám takhle každý rok roste nahoru.

Jsme v roce 2026. Tak jaké jsou aktuální vhledy z vaší pozice do té situace? Jestli se třeba můžeme chytat něčeho, co se do budoucna zlepší, jestli teď je ten pravý čas nebo naopak jsme prošvihli příležitost a bude to horší?

Já bych řekla, že čím dříve, tím lépe. Moc bych se neohlížela na to, co jsme prošvihli, neprošvihli. Dostupné bydlení je i vysokou prioritou vlastně všech politických stran, tak je potřeba se podívat právě na tu stranu nabídky. To znamená, potřebujeme zrychlit výstavbu, potřebujeme vyčlenit větší množství pozemků pro výstavbu. A čím dál tím více se hovoří i o nějaké formě financování nebo formě projektů PPP, kdy do té výstavby se vlastně kromě toho soukromého sektoru zapojuje stát, zapojují municipality například formou vložení svých vlastních pozemků, na kterých pak ta výstavba probíhá. To znamená, je potřeba začít rychle a čím rychleji začneme nejenom o tom hovořit, ale i to realizovat, tím rychleji se ta situace v České republice zlepší.

Pojďme té mladé generaci, která si na tu nedostupnost bydlení častokrát stěžuje a její hlas je, myslím, ve veřejném prostoru docela hodně slyšet. Dnešní dvacátníci, třicátníci říkají, že na vlastní bydlení nedosáhnou, že je pro ně nedostupné, a že si to vůbec neumí v současné chvíli představit. Je to skutečnost? Je to pravda? Nebo nějaký jejich jako relevantní pohled? Nebo je to trošku výmluva a nějaký sebeklam?

Je to samozřejmě pravda, protože když se podíváme například na hypotéku, mladí v našich průzkumech uvádějí, že vlastně 60 procent z nich, vlastně ani nedoufá, že by se jim podařilo na vlastní bydlení naspořit, ale spoléhají na hypotéku. Průměrná hypotéka v současné době nebo v roce 2025-2026 dosahuje 4,8 milionu korun, což představuje splátku 25 tisíc korun měsíčně. To znamená, tohle je nějaká hranice, ke které se potřebuje mladá domácnost víceméně přiblížit. Když se bavíme o pořízení vlastního bydlení, tak se hodně mluví o hypotékách, ale někdy se zapomíná i na tu první část. To znamená, mladí do třiceti šesti let potřebují nejdříve naspořit. Potřebují naspořit 10 procent hodnoty té nemovitosti a pak teprve může přijít na řadu hypotéka. To znamená, ten tlak nebo ty požadavky na mladé jsou v tuto chvíli poměrně silné. To znamená, daleko více než dříve musí třeba plánovat dopředu, musí si naplánovat, když uvažují o pořízení vlastního bydlení, tak to není otázka mnohdy měsíců, ale je to nějaká systematická práce na dobu několika let.

Pojďme možná k tématu finanční gramotnosti, protože častokrát a já to znám, i když se bavím se staršími lidmi, kteří už mají své nemovitosti, tak je tam takové to otřepané: "No jo, to jsou ty vaše drahé kávy, to jsou ty matchy, to jsou ty drinky každý den, prostě provozní během práce v Praze běžně za 80, 90, 100 korun." Jasně, když si spočítáme, kolik ročně člověk takhle dokáže za kafe utratit, asi mu to ten byt nezachrání. Ale na druhou stranu, není v tom třeba i nějaké přílišné očekávání, že když mluvíme třeba o Praze, tak jsou trendy čtvrtě jako Letná, Vinohrady, které jsou samozřejmě ty skoro nejdražší vůbec v rámci České republiky. Tak co byste poradila mladým lidem? Nebát se toho, trošičku se začít zamýšlet nad těmi penězi a klidně jít třeba do nějakého startovacího bytu na sídlišti, který bude logicky mnohem dostupnější než právě třeba Letná.

Já myslím, že je to určitě velmi dobrá rada zvážit vlastně svoje schopnosti a vlastně i ten svůj závazek. Když si vyberu už potom jednu konkrétní nemovitost, na ni mi banka nebo stavební spořitelna nastaví nějakou měsíční splátku, tak si musím uvědomit, že je to mnohdy závazek třeba na třicet let. Takže s tímto musí mladý člověk nebo mladá rodina velmi kalkulovat. Možná bych se zamyslela i jako mladá nad tím modelem třeba, který mají v Německu, kde daleko větší množství lidí využívá nájemní bydlení, zejména právě v okamžiku, kdy teprve začínám svoji kariéru, tak možná ani nevím, jestli Praha bude to město, kde budu jednou pracovat, a i to nájemní bydlení mně možná umožní si to vyzkoušet. Já jsem třeba rodilý Pražák, ale když jsem si pořizovala své první bydlení nebo spíš druhé, kdy jako už mělo být rodinné, tak vlastně jsme nedosáhli s manželem na to, abychom si pořídili nemovitost v Praze, tak jsme volili bydlení za Prahou a vlastně už to je skoro osmnáct let, kdy jsem se z Pražáka stala tak napůl venkovanem, a to bydlení nám naprosto vyhovuje.

Teď možná takový můj subjektivní vhled. Mí přátelé kolem třiceti let podobně staří, tak právě v rámci nedostupnosti toho bydlení, respektive toho, že to je velmi drahé v Praze, se sem tam rozhodnou koupit nemovitost úplně mimo v nějakých lokalitách, kde je to mnohem dostupnější, typicky třeba severní Čechy a tam si koupí byt, který se dá pořídit dneska i do 2 milionů korun, který potom v té lokalitě pronajímají. Vlastně tím částečně financují tu třeba případnou hypotéku, kterou na ten byt vezmou a jednoho dne ho využijí třeba k financování nějakého jako většího bytu. Je to jenom moje zkušenost, že mám takhle kolem sebe pár lidí? Anebo v tom vy vidíte nějaký finanční smysl jít i touhle tou cestou?

Já myslím, že to je právě ta cesta. Když se bavíme o dostupnosti, tak je to takový hrozně široký pojem. Já s vámi naprosto souhlasím, že zejména mladí lidé s průměrnými příjmy tu cestu mají daleko těžší. A pak je právě ideální hledat různé formy. Vy jste zmínil například změnu lokality. Druhá cesta je, že, a teď hodně nebo daleko více využívaná v poslední době je, že si pořídím jako velmi malé bydlení, třeba možná blíž k té Praze, ale začínáme a velmi jsou populární zejména u mladých malometrážní byty. Druhé rozhodnutí, které můžete vlastně udělat, je, že si pořídíte bydlení až potom v páru. Když potom jste dva a vlastně když do toho bytu, do té nemovitosti spojíte dohromady dva příjmy, tak samozřejmě ta dostupnost se opět zvyšuje. A v neposlední řadě bych chtěla říct, že řada mladých má i to štěstí a my to vidíme, že jim se snaží maximálně pomáhat rodiče, prarodiče. Ať už formou třeba spolužadatelů o hypotéky anebo tím, že jim třeba nabídnou ručení svou vlastní nemovitostí.

Dnes tady zastupujete zmíněnou Asociaci českých stavebních spořitelen. Stavební spoření je samozřejmě taky stále téma, které se řeší. Mě by zajímalo, jestli ho má stále smysl zakládat i třeba kvůli tomu, že ta státní podpora se v čase proměnila.

Pokud se podíváme na stavební spoření jako takové a když bych ho vzala optikou zrovna dnešních dní, tak když si vezmu ten optimální roční vklad, který se pohybuje někde kolem 20 tisíc, což je vklad, u kterého se vlastně maximalizuje ta výhoda toho státního příspěvku, tak když se podíváte na stavební spořitelny, tak ony k tomu mnohdy přidávají velice zajímavé úročení ze svojí strany. A když uděláme takový lehký propočet, tak to roční zhodnocení u stavebního spoření se dneska pohybuje někde okolo 4,5 až 4,9 procenta, což u produktu, který je garantovaný na šest let, je vlastně na trhu unikátní. Pokud vlastně nenajdete na trhu bankovních klasických termínovaných vkladů termínovaný vklad s šestiletou splatností, s šestiletou garancí té úrokové sazby. To specifikum je v tom, že i když ty sazby by na trhu třetí, čtvrtý rok klesly, tak vlastně stavební spořitelny vám dokážou garantovat ten úrok po celou tu dobu. Hlavní výhoda tohoto produktu je předvídatelnost. Vy přesně víte kolik, když splníte nějaký svůj spořicí plán, tak kolik na konci dne po těch šesti letech budete mít naspořeno.

Zároveň mladý člověk může říct no jo, ok, tohle to je vlastně férová nabídka. Nicméně tady všude na mě na sociálních sítích a ve veřejném prostoru vykukují termíny jako právě investování, ETF a podobně, kde ten výnos může být samozřejmě mnohem vyšší. Ano, jsou v tom ty rizika toho, že je to stále investování a garance tam na rozdíl od tohohle není. Nicméně to lákadlo toho výnosu, toho zhodnocení těch peněz je tam velké. Tak ze své pozice, jak k tomu přistupujete vy a co byste poradila?

Já bych vlastně nestavěla tyhle ty dva produkty do nějaké pozice konkurenční. Každý je určen pro možná trošku nějakého jiného střadatele. Stavební spoření patří do té škály těch velmi konzervativních a na druhé straně máme třeba přímé investice do akcií, kde se jejich hodnota poměrně v čase mění. Tak to je zase spíš pro lidi, kteří se nebojí rizika a mají takový jakoby, budou riskovat za cenu vyššího výnosu. Já osobně, když radím svým kamarádům, dětem, je potřeba pracovat s obojími. To znamená, mít stavební spoření jako dobrý základ, na kterým bych mohla dál stavět. Vím kolik, když vložím, kolik budu mít na konci dne. A k tomu, pokud mi zbývají nějaké další volné finanční prostředky, tak využívat nějaké další zdroje, ať už jsou to fondy anebo když se nebojím, tak i třeba přímé investice do akcií.

Hypotéka nebo stavebko. Co byste poradila páru, který má například tři sta tisíc korun úspor a byt za čtyři miliony korun? Tak jakým způsobem využít třeba obě tyto služby?

Hypotéka, stavebko. Je to opět podobné jako spoření a investice. Já tyto dva světy nevnímám jako konkurenci, ale spíš jako doplněk. Stavební spoření je tedy ideální v tom okamžiku, kdy jsem v té fázi spořící. Když pak naspořím tu částku deseti procent u mladých lidí, dvacet procent u nás starších na to, abych si třeba pořídila nemovitost, tak pak bych šla formou nějaké hypotéky. Další možnost té kombinace je, když už třeba nemovitost mám, ta nemovitost je starší a třeba nemá úplně dobrý energetický štítek, tak opět je tady ideální kombinace. Pořídím si stavební spoření a na konci toho stavebního spoření si vezmu úvěr ze stavebního spoření, kdy v posledních letech a momentálně se hovoří zase o nějaké nové formě Nové zelené úsporám, kdy stavební spořitelny společně se státem vymýšlejí programy tak, aby podpořily ty investice našich lidí do jejich nemovitostí tak, aby se jednak snížila zátěž na celou planetu, ale zároveň aby se snížila i ta náročnost měsíčních výdajů domácností na topení a na teplou vodu například.

Vy jste zmínila to Německo. To je možná dobrý příklad na tom, jak si porovnat tu situaci v Česku a u našich blízkých sousedů. Často se třeba mluví také o modelu Rakouska a bydlení ve Vídni. Tak kde podle vás je ten největší rozdíl a z čeho bychom se třeba případně mohli inspirovat?

Já myslím, že ten rozdíl je daný víceméně historií. Já bych řekla, že v Německu ten právní rámec takový hodně ustálený a vlastně tam převažuje nebo v porovnání s Českou republikou tam výrazně větší množství obyvatelstva bydlí v nájemním bydlení. Je to téměř 50 procent. Když to porovnáme s Českou republikou, kde se pohybujeme někde okolo 20. Teď to číslo nám malinko roste. A vlastně ten hlavní rozdíl, který já tam vnímám v této chvíli, že nájemní bydlení v České republice tím, že ta naše touha vlastnit a bydlet ve vlastním je hodně vysoká, je považováno jako trošku něco negativního. Vnímáme víc ty nevýhody než ty výhody. Zatímco když se zeptáte lidí v Německu, tak oni vám vyjmenují řadu výhod, které právě nájemní bydlení nabízí. Ať už je to to, že vlastně dokážu během toho svého života se třeba stěhovat za prací snáze, pokud bydlím v nájmu nebo začnu na tom menším bytu, za dva, za tři roky se třeba změní moje rodinná situace a pronajmu si byt malinko větší. Takže ta flexibilita, bych řekla, v Německu má vyšší hodnotu a váhu než třeba v České republice. Pokud hovoříte o tom Rakousku, tak tam je to trošku jiná situace. Rakousko se zase historicky zakládá na tom, že má poměrně dost velkou škálu veřejného nebo sociálního bydlení. Některá čísla dokonce uvádějí, že například ve Vídni 44 procent všech obyvatel právě využívá formu veřejného bydlení. Ten evropský průměr je, myslím, okolo 7 procent a Česká republika je někde okolo 2-3 procent. Takže to je zrovna jedna oblast, kde si myslím, že je právě velký prostor i pro stát společně začít budovat, ať už formou družstevní výstavby nebo nějakým státem podporované výstavby právě tuto formu, abychom byli schopni v těch jednotlivých městech, zejména velkých, ale i v municipalitách nabídnout veřejné bydlení právě proto, když chci nalákat mladé rodiny, mladé lékaře, mladé učitele, tak vlastně řada těch rakouských obcí na to právě má tyto formy bydlení, kde vám nabídnou jako mladé rodině bydlení za výrazně nižší nájem než je třeba tržní.

No a u téhle inspirace tou Vídní vidíte nějaký potenciál v rámci české společnosti, a i českého státu, že je tam prostor se třeba tímto směrem nějakým způsobem začít vydávat?

Já bych řekla, že určitě ano a ta jednání už probíhají. Česká bankovní asociace jedná se státem, jak vytvořit právě takový koncept, abychom zrychlili, tak to není ani tak na bankách, ale aby se zrychlilo to stavební povolení, ale hlavně aby se dal správný právní rámec toho, abychom byli schopni tu výstavbu nejenom povolit, ale i co nejrychleji realizovat, postavit a samozřejmě zafinancovat. Pak je to trošku jiný typ financování než financování vlastních jednotlivých bytů nebo rodinných domů, ale je to právě financování těch velkých bytových projektů. A i tady vlastně banky mohou přinést svoje know how a můžou být velmi dobrým hráčem právě při této výstavbě.

A dokážeme z toho uvažování, které jste zmínila, že Češi mají obrovskou touhu pořád vlastnit, tak dokážeme je nějak přeučit? Dokážeme jim správně nastínit ty varianty, kde můžou být ty výhody a nějakým způsobem vymýtit tuhle tu vlastně asi velkou překážku a možná jednu z příčin toho, proč je ta situace taková?

Já bych určitě neměla ambice někomu jeho sny nějakým způsobem upravovat nebo bourat. Já myslím, že částečně k tomu budou donuceni. Vy jste o tom i hovořil v souvislosti s tou dostupností a možná i tím, jak si to vyzkouší, tak třeba daleko lépe přijdou na ty výhody, které to bydlení má. Zpátky k tomu, co jsem zmiňovala já na začátku, že jsem sama vlastně opustila rodnou Prahu trošičku pár kilometrů dále, a nakonec to má i řadu výhod, které jsem třeba na začátku úplně u toho rozhodnutí neviděla.

V Česku máme stavební spoření a v zahraničí ho moc nemají, přesto tam to bydlení vychází dostupněji. O tom teď tady mluvíme. Napadá vás argument, že stavebko samo o sobě prostě nestačí a systém je nějakým způsobem více třeba upravit?

Já myslím, že stavební spoření cílí jenom na jednu část. Stavební spoření cílí na to, aby motivovalo generace, na to, aby si ukládali a spořili peníze, na to, aby si pořídili vlastní bydlení nebo aby ho vylepšili nebo zrekonstruovali. Na to, abychom zvýšili dostupnost bydlení, je potřeba udělat daleko více věcí. Vstupuje do toho daleko více faktorů. A bavili jsme se o tom na začátku, ten největší problém není na straně té poptávky, kterou vlastně dělají té domácnosti, ale na straně té nabídky. To znamená, potřebujeme zvýšit výstavbu, a to jak bytů do osobního vlastnictví, tak už zmíněných družstevních bytů nebo municipálního bydlení. Prostě podívat se spíš na tu stranu nabídky než na tu stranu poptávky.

Naťukli jsme to i s aktivitami České bankovní asociace. Nová vláda taky přišla s různými sliby ohledně dostupného bydlení. Věříte jim? Věříte tomu, že skutečně to není jenom nějakým způsobem veřejné téma a nějakým způsobem taky takové uchlácholení, že něco pro to uděláme, něco se skutečně stane. Do jaké míry je to proveditelné?

Ano, věřím, že dostupnost bydlení tak, jak byla deklarována, je předností nebo prioritou, ale nejenom současné vlády, ale přes celé politické spektrum, což si myslím, že je to nejlepší pro Českou republiku tak, abychom se posunuli někam dopředu.

Asociace českých stavebních spořitelen, tak i Česká bankovní asociace je momentálně ve velmi intenzivní komunikaci s vládními představiteli, ministerstvy tak, abychom my za ten bankovní sektor právě v této snaze pomohli. Ať už je to zmiňovaná bezúročná půjčka, tak ta míří spíš na tu stranu domácností, rekonstrukcí nemovitostí anebo již zmíněné PPP projekty. Zároveň probíhají návrhy na nějakou úpravu legislativy, která by umožnila nebo zvýhodnila výstavbu i formou družstevního bydlení. Takže já jsem optimistická a já pevně věřím, že se nám to podaří. A nejenom se současnou vládou, ale vlastně s celou reprezentací České republiky.

Představte si, že máte kouzelný proutek a můžete stavebnímu spoření pomoct tak, aby se o něj třeba právě mladá generace mnohem víc zajímala. Co je první věc, která vás napadne, kterou byste chtěla udělat?

Pokud bych měla ten kouzelný proutek, tak bych určitě stavební spoření modernizovala. Doplnila bych ho další část, která by motivovala například formou zvýšeného státního příspěvku pro mladé nebo pro ty, kteří si pořizují první bydlení. Další formou modernizace nebo popularizace stavebního spoření může být zapojení například zaměstnavatelů. Pokud bychom umožnili zaměstnavatelům přispívat na stavební spoření podobně, jako to dělají na penzijní spoření a tento příspěvek pro ně byl daňově zvýhodněný, tak bychom určitě zvýšili atraktivitu tohoto produktu, a to nejen pro mladé.

Moniko, vy řídíte stavební spořitelnu, zároveň jste součástí aktivit velké banky. Tak jak si tyhle ty dva světy spolu rozumí? Nejsou někdy v konfliktu?

Já nedokážu asi hovořit za ten bankovní sektor jako takový. Tak já si troufnu teď v tuhle chvíli hovořit jenom za tu skupinu Komerční banky. My vlastně v současné době máme tu spolupráci mezi bankou a stavební spořitelnou velmi úzkou. Historicky, když stavební spořitelna nebo když Komerční banka nebyla jediným majitelem stavební spořitelny, tak samozřejmě ta forma synergií nebyla tak ideální, ale v současné době my se snažíme nastavit ty produkty banky nebo stavební spořitelny tak, aby si navzájem nekonkurovaly, ale naopak aby se vhodně doplňovaly a aby to bylo ve prospěch vlastně našeho klienta. Snažili jsme se v posledních pěti letech najít ty činnosti, které třeba banka a stavební spořitelna dělala podobně nebo stejně a vlastně je spojit. V letošním roce i skupina Komerční banky přestala nabízet hypoúvěr, což byla hypotéka od stavební spořitelny, protože jsme vlastně jako skupina měli dva velmi podobné produkty, které míří na stejnou potřebu klienta, to znamená pořízení nového bydlení. A co tomu předcházelo, že my jsme jako ve velmi úzké spolupráci oba ty týmy jak z Komerční banky, tak ze stavební spořitelny a my jsme se vlastně snažili vzít to nejlepší z obou těchto produktů a udělat z nich jeden. Takže pevně věřím, že tato strategie pak vede k tomu, že kdo je ten vítěz, je nakonec ten klient.

Blížíme se na konec našeho rozhovoru. O stavebním spoření jsme tady řekli hodně a třeba to někoho zaujalo, že skutečně o tomhle tom nástroji začne uvažovat. Kdybyste měla v kostce krátce jenom říct, proč je to správná cesta, tak co je ten hlavní teaser k tomu: "Rozmyslete si to, protože tohle to je něco, co vám opravdu může v té situaci pomoct."

Jak jsem zmínila, stavební spoření vlastně vám dává tu jistotu. A dneska tady vlastně nezaznělo a myslím, že také hodně důležité, učí vlastně kohokoliv, kdo začíná se spořením pravidelně spořit. A vlastně ten návyk, to, že třeba každý měsíc, což je to, co my doporučujeme, si mladá rodina dá část peněz a uloží je na stavební spoření, tak se vlastně naučí část té své spotřeby měsíční vložit do nějakých budoucích investic nebo na, to, aby je odkládala stranou a plnila si tím nějaké své budoucí sny.

Teď si tady představíme takový teleport časový, stroj času ideálně a posuneme se třeba za pět, za sedm let do budoucnosti po rok 2030. Tak jak to vidíte? Máme šanci se tam zastavit a říct si: "Tak to bylo pravda, co se tady řeklo v roce 2026, se skutečně stalo. Dostupnost bydlení je mnohem lepší a mladá generace je šťastná a pije svou kávu bez výčitek, že za ní dá devadesát korun."

Pokud se podíváte na poměrně velkou náročnost ve výstavbě, tak já bych řekla, že do pěti let tady asi nebudeme sedět s tím, že se nám ztrojnásobilo množství nových bytů. Ale já budu velmi ráda a pevně věřím, že se nám to podaří, že rozhodně nebudeme na stejné startovací čáře, jako jsme dnes. Budeme mít jasný plán, budeme mít zrychlenou výstavbu, budeme mít vyčleněné pozemky, na kterých už v té době budeme stavět tak, aby možná v tom trošku delším horizontu se ta situace výrazně zlepšila.

Generální ředitelka a předsedkyně představenstva Modré pyramidy stavební spořitelny, taky místopředsedkyně Asociace českých stavebních spořitelen Monika Truchliková. Povídali jsme si tady spolu na téma dostupnost bydlení. Díky moc a mějte se hezky.

Děkuji moc za pozvání.

A my děkujeme vám, že jste se dívali na tenhle díl podcastu. Budeme se na vás těšit u dalších epizod. Mějte se fajn.